Nová budova RATHGEBERU

V Bystřici nad Pernštejnem nás po cestě do města rozhodně nepřehlédnete.

Jak to bylo, když jsme se stěhovali

RATHGEBER v České republice slaví 25 let. A protože rádi vzpomínáme na naše začátky, rozhodli jsme se o ně podělit s vámi. Posledně jsme vzpomínali na První dny RATHGEBERU v ČR, které byly ve znamení mávání z okna a tlumočení. Teď je na řadě velké stěhování…

Když se v 90. letech společnost RATHGEBER rozhlížela po tom, kde vybudovat novou pobočku, padla jí do oka malá obec Ždánice. Právě tady v rámci přidružené výroby zemědělského družstva fungovala výroba sítotiskových fóliových klávesnic. Tyto prostory ale začaly být brzy malé, a tak se firma přestěhovala… Novým domovem RATHGEBERU se stalo nedaleké městečko Bystřice nad Pernštejnem. Na to, jak stěhování probíhalo, vzpomíná Karel Lipovský, jednatel společnosti, který je s firmou už od samého začátku.

Kdy začaly být prostory přidružené výroby ve Ždánicích RATHGEBERU těsné, pane Lipovský?

Nová stavba se začala plánovat a projektovat už v roce 1995. V roce 1996 se stavělo a v únoru dalšího roku – myslím, že to bylo 14. 2. 1997 – proběhl den D s velkým stěhováním. S pomocí techniky tehdy zapůjčené ze ždánického družstva jsme přestěhovali všechny stroje do nových krásných prostor.

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Souhlasíte po velkém stěhování i Vy (smích)?

U nás proběhlo všechno na jedničku. I díky přípravě. Vždyť profily všech strojů jsme měli doslova nakreslené na zemi, aby se vidělo úplně přesně, takřka na centimetr, kam má co přijít. Takže nakonec to skutečně proběhlo tak, že jsme ve čtvrtek skončili s výrobou ve Ždánicích, na pátek jsme naplánovali odstávku, v sobotu a v neděli dopoledne se pokračovalo se stěhováním a v neděli odpoledne už jsme neměli co dělat. Takže se v pondělí 17. 2. 1997 hned ráno skutečně začalo vyrábět naplno. Až na nějaké drobnosti vše proběhlo bez problémů a začala plnohodnotná výroba v jiném prostředí, v nové hale.

A tím důvodem, proč jste se stěhovali, byla kapacita, nebo tam bylo ještě něco jiného?

Kapacita v tom samozřejmě hrála roli. Ze začátku malý prostor stačil, ale jak se nám začalo dařit, začali jsme i růst. A do dvou let nám byly Ždánice malé. Dalším důvodem bylo, že se nám líbilo mít vlastní prostor, kde bude mít vše svůj řád. Když si postavíte továrnu podle svého plánu a potřeb, tak to vypadá úplně jinak. Všechna oddělení na sebe navazují, mají k sobě tak blízko, jak je třeba. Ve starých prostorách byla jednak malá výměra haly, jednak to bylo pospojované se suterénem a zkrátka začalo být všechno daleko. Na nové prostory jsme pyšní, slouží nám skvěle. Pokud k nám chcete nahlédnout, určitě se podívejte do fotogalerie.

Kolik vás bylo na samém začátku a kolik zaměstnanců má RATHGEBER teď?

Na začátku nás bylo asi 12 i s pomocnými pracovníky. Takže jsme byli opravdu malý tým. Zato teď jsme přesně na desetinásobku. Dohromady nás je 120 kmenových zaměstnanců + externí pracovníci, kterých je dalších 30. No a pak k nám patří ještě naši obchodní zástupci. To bychom do starých prostor zemědělského družstva jen těžko vměstnali (smích).

„Ctíme naše hodnoty, nekážeme o nich.“ Přečtěte si také rozhovor se CEO skupiny RATHGEBER Andreasem Schrägle, vnukem zakladatele firmy Antona Rathgebera, a poznejte naši firmu i náš přístup k výrobě ještě blíže.